Krémová, nebo kapalná injektáž zdiva? Srovnání

Nejde nám o srovnávání značek ani výrobců, proto je název přípravku zkrácený. Stejných produktů se prodává mnoho pod různými názvy. Důležité je chemické složení a hlavně viskozita, tedy hustota – ta totiž rozhoduje o tom, co se při injektáži ve zdivu fyzikálně děje.

Dotazovaný přípravek je jistě chemicky správně nastavený pro účely, které uvádí jeho technický list. Jde o kapalinu s obsahem kalium-methylsilantriolátu, tedy methylsilanolátu draselného. Naším cílem je, aby se každý výrobek používal ke správnému účelu a aby k němu existoval návod, podle kterého bude aplikace co nejspolehlivější.

A tady je zásadní rozdíl oproti krému AquaStop Cream®. Kapalné přípravky na bázi methylsilanolátu draselného se masivně používaly už na začátku 90. let. Jiří Schwarz, jednatel společnosti TRUMF sanace s.r.o., je v letech 1996–2011 sám prováděl jako majitel stavební firmy TRUMF při rekonstrukcích a sanacích. Tehdy existovaly jen dvě možnosti: kapalná injektáž methylsilanolátem draselým, infuzní nebo tlaková, a polyuretanová injektáž. Ani jedna nebyla příliš účinná – přestože se postupovalo přesně podle návodů výrobců, návrhů projektantů i zadání investorů.

Zhruba před patnácti lety se objevil injektážní krém na bázi silan/siloxanů – nejdřív se 40 % účinné látky, dnes je standardem 80 %. Rozdíl oproti oběma starším metodám byl okamžitě patrný: krém je jednoznačně výhodnější než málo účinné kapalné injektáže a zcela neúčinné polyuretanové injektáže – vždy však mluvíme o injektáži proti kapilárně vzlínající vlhkosti. Polyuretan se používá k úplně jiným účelům, viz článek polyuretanová injektáž.

Od té doby vysvětlujeme rozdíly mezi jednotlivými metodami i to, proč se nesmí zaměňovat. Jiří Schwarz se tak stal průkopníkem krémové injektáže zdiva v Česku i v zahraničí a jeho závěry se postupně potvrzovaly v praxi. Zařadit do nabídky kapalný přípravek, například s kalium-methylsilantriolátem, by pro nás jako výrobce nebyl problém – vyrobit ho je mnohem jednodušší než krém a nejspíš bychom víc prodali. To by však odporovalo našemu přesvědčení, a proto to pro nás nepřipadá v úvahu.

Chceme, aby lidé investovali peníze do řešení, které skutečně funguje. Rozdíly mezi metodami proto Jiří Schwarz vysvětluje už čtrnáctý rok v televizi, na internetu i v rozhlase, vystoupil na půdě Akademie věd v Praze i WTA na Novotného lávce a přednášel na technických školách. Sekretariát ČVUT mu v e-mailu přiznal statut průkopníka krémové injektáže. Nejde o chloubu – jen o ukázku, jak těžké je změnit zaběhnuté zvyky. Snaha se ale vyplatila: nabídka realizací i prodejců se pod vlivem poptávky zásadně změnila. Jeden z mnoha článků na toto téma, ze kterého si můžete udělat vlastní názor, najdete v časopise Moje bydlení (PDF).

U dotazovaného kapalného přípravku se nově nabízí i vodorovná aplikace, ačkoli se od 90. let vrtalo šikmo. Je to pokrok? Zkuste si představit dokonale těsné a homogenní zdivo, třeba cihelnou zeď, protnuté vrtem o průměru 12–16 mm. A nezapomeňme, že proti vzlínající vlhkosti se dodatečně izolují hlavně staré, a tedy netěsné zdi.

Pokud se vodorovný vrt plní kapalinou, musel by být dokonale utěsněný povrch zdi kolem ústí i kolem konce vrtu a spolehlivě utěsněná i trubička či hadička ve vrtu. U šikmých vrtů to aspoň na straně ústí potřeba není. Šikmé vrty ale způsobují nerovnoměrné kuželové nasákní – pokud se v nich kapalina vůbec udrží, protože první trhlina nebo nevyplněné místo v maltě způsobí její neřízený únik. Kapalina stedé ke dnu vrtu, takže materiál se nasákne hlavně v dolní části vrtu a v horní skoro vůbec.

I když se vše utěsní, u vodorovného vrtu stačí malé místo bez malty ve vodorovné či svislé spáře nebo drobná trhlina v cihle či maltovém loži – což je naprosto běžné – a co se pak s hydrofobní kapalinou stane, si umí představit každý. Utěsnit vnitřek zdiva před injektáží cementovou maltou je velmi složité, neobejde se bez šnekového čerpadla a ani pak to není spolehlivé. U krémové injektáže tyto komplikace odpadají.

U krému probíhá hydrofobizace kolem vrtu úplně jinak – a právě v tom je jeho hlavní výhoda. Představte si hustotu vazelíny: takový krém běžnými netěsnostmi, trhlinami a nehomogenitami jednoduše neproteče. Ztratit se může jen ve velké dutině nebo trhlině – a ty vlhkost nevedou. Kde nic není, tam vlhkost kapilárně vzlínat nemůže.

Totéž by se dalo říct o kapalině, je tu ale zásadní rozdíl. Kapalina se v nehomogenním prostředí neudrží ani ve vodorovném vrtu, protože její hladina se vždy vyrovnává. Jakmile někde začne protékat – což se děje skoro vždy – odteče do těchto míst většina doplňované kapaliny, a to velmi rychle. Krém díky vysoké hustotě z místa na místo nepřetéká, překlene i několikamilimetrové trhliny a propadne se jen tam, kde je opravdu velká trhlina či kaverna.

Pomůže jednoduchý příklad. Když na krajíc chleba lijete vodu, většina jí proteče hned v místě polévání, udrží se jen malé množství a do stran se moc nešíří. Když ale na chleba nanesete vrstvu sádla, neproteče nic – sádlo se bude pomalu vsakovat dovnitř i do stran. Rozdílnou dobu vsakování má i voda a sádlo, stejně jako kapalný přípravek a injektážní krém.

Kapalinu nejlépe nasává suchý a porézní materiál. Z toho plyne, že zdivo s vyšším obsahem vody v kapilární struktuře přijímá kapalnou mikroemulzi hůř. Methylsilanolát draselý je sice ředitelný vodou, s vodou ve zdi se ale v krátkém čase spolehlivě nepromíchá. Proto nerozhoduje jen chemie, ale především fyzikální průběh v čase, během kterého clona vzniká. Čím víc vody ve zdivu, tím větší překážkou je pro kapalnou injektáž – a suché porézní zdi se přitom obvykle neinjektují.

Představte si mycí houbu. Suchou houbu dáte pod tekoucí vodu a ona vodu snadno nasákne. Když je ale už namočená, pod stejným proudem ji za stejnou dobu zdaleka tak snadno nepřijme. A houba je mnohem poréznější než jakýkoli stavební materiál, takže u zdiva se tento efekt projeví ještě víc.

Krém ve vlhkém prostředí nikam nezmizí, jen se rychleji mění z krémové konzistence na kapalnou. Tato změna trvá několik týdnů, což je dost dlouho na to, aby řídnoucí hmota pronikla do pórů a kapilár. Krém na vodní bázi je s vodou mísitelný, takže voda ve zdivu funguje jako katalyzátor i jako nosič koncentrovaných hydrofobních látek. Ani suché zdivo není pro AquaStop Cream® problém – obsahuje asi 20 % vody, což stačí k šíření i do úplně suchého materiálu.

Pak je tu nasákavost samotných materiálů. Jak dlouho by se musela kapalná injektáž provádět, aby dostatečně nasytila málo savý beton nebo přírodní materiály jako opuku, pískovec či vápenec? V laboratoři možná, v praxi téměř nikdy. Pro krém to problém není: z vodorovného vrtu nevytéká, neodpaří se, ve vrtu neztuhne a v trochu porézní struktuře se chová podobně jako vzlínající vlhkost – pomalu, ale jistě nasycuje okolí vrtu, dokud se vrt nevyprázdní.

Ani vyšší zasolení zdiva nehovoří ve prospěch kapalných přípravků. A kdo někdy bořil starou opukovou nebo smíšenou zeď, ví, jak je nehomogenní, rozpraskaná a netěsná. Představa, že se takové zdivo prosytí kapalinou, ať šikmo, nebo vodorovně, je nereálná. Za čtrnáct let osvěty jsme na tyto argumenty nedostali jediný protiargument.

Shrnutí: Neexistuje jediné kritérium, ve kterém by kapalné mikroemulze vycházely lépe než injektážní krém. Vlhkost i zasolení zdiva, náklady, životnost i samotné provedení jednoznačně hovoří pro krémovou injektáž – a dlouholetá praxe to potvrzuje.

Článek vychází z odpovědi v poradně, kterou napsal Jiří Schwarz, jednatel společnosti TRUMF sanace s.r.o. Redakčně upraveno pro web aquastop-cream.cz.